Křečci
Křeček Džungarský
Křečík džungarský (Phodopus sungorus)
Mon
Velikost: 70-100 mm
Váha: 35 - 50 g
Délka života: 2 - 3 roky
Pohlavní dospělost: 18 - 23 dní
Věk vhodný k započetí chovu: 3 - 4 měsíce
Délka cyklu říje: 96 hodin (asi 4 dny)
Doba březosti: 20 - 22 dní (asi tři týdny)
Narození:
bezproblémový porod, mláďata lysá a slepá, váha 1 - 2 g
Počet mláďat: 2 - 10
Počet vrhů: 3 - 4 za rok
Doba kojení, odstavení mláďat: 15 - 21 dní
Vzhled:
srst na zádech má šedohnědou, která směrem k břišní straně přechází v bílé skvrny. Navíc se mu na hřbetě, zhruba až do poloviny zad, táhne černý pruh. Ve volné přírodě mají tito křečíci během zimy srst světle šedou, někdy až téměř bílou. Mezi jejich další typický znak patří ochlupené tlapky.
Povaha:
křečíci džungarští mají vysloveně klidnou mírumilovnou povahu. V dostatečně velké kleci nebo teráriu jich klidně může žít i více pohromadě. Ideální je chovat je v párech.
7 tipů pro šťastný život džungarských křečíků
1. Běhací kolečko samo o sobě pohyblivým křečíkům nestačí. Tato neustále sem a tam pobíhající zvířátka potřebují hodně pohybu.
2. Křečíkům drženým v chladu v zimě srst zesvětlí nebo úplně zbělá.
3. Džungarské křečíky snadno rozpoznáte podle tmavého úhořího pruhu na hřbetě.
4. Ve své vlasti džungaráčci dodržují zimní spánek, jako domácí zvířata jsou však aktivní po celý rok.
5. Křehcí, ale přátelští plyšoví medvídci, kteří se rychle ochočí – takoví jsou tito trpaslíci. Bohužel se dožívají jen 2,5 let.
6. Džungaráčci nemají rádi průvan, ale ani přílišné teplo. Přetopené místnosti (přes 20 °C) v zimě jim neprospívají.
7. Tito trpaslíci jsou snášenlivější než křečci zlatí, proto je můžete v dostatečně velkém prostoru držet i ve skupině.
Zaběhlý křeček
Jestliže jednou přijdete ke kleci svého miláčka a zjistíte, že klec je prázdná. Měli byste se pokusit nejprve přesně vypátrat, ve které místnosti se zdržuje.
Nejlépe to poznáte např. podle zvuků, které jsou pro křečky typické, tedy hrabání a škrábání, nebo podle trusu. Po takovéto pátrací akci budete potřebovat třeba kousek jablka nebo spočítaná zrna. Tím, že potrava zmizí, nebo je okousaná, poznáte, ve které místnosti se "výletník" nachází.
Pokud Vám křeček unikne v noci, potom může přes den, stočený v klubíčku, kdekoliv spát. Prohledejte všechny štěrbiny a škvíry. Zkontrolujte čalouněný nábytek, především zespoda.
Je-li hledání neúspěšné, ale podařilo se vám uprchlíka lokalizovat, položte jeho domeček - bez podestýlky - ke stěně. Jako doplňkové úkryty poslouží ruličky z lepenky.
Budete-li mít štěstí, naleznete křečka spícího v některé z přichystaných skrýší. Pokud vaše hledání zůstává bezvýsledné, postavte do místnosti vysoký kbelík, do něj dejte jako návnadu potravu, pamlsky a trochu podestýlky. O okraj kbelíku opřete prkno nebo něco podobného, co poslouží jako žebřík. Křeček potravu ucítí, vyleze nahoru a spadne dovnitř.
Neměli byste nenechávat klec bez dohledu - v naději, že se křeček vrátí dobrovolně nazpět. Mohl by totiž, nikým nepozorován, odnášet potravu a podestýlku ze svého starého domova do nového úkrytu. Tomu je lépe předejít. Monika Gvoždíková